Historie školy

Vznik školní budovy v Komenského ulici

Moderní budova byla postavena počátkem třicátých let 20. století podle plánů architekta Lisky z Hradce Králové pro tzv. živnostenskou pokračovací školu, ve které se na své budoucí povolání připravovaly různé profese řemeslníků. Výuka v této budově školy, která nesla název „Masarykova škola práce“, začala 1.9.1932

Působení malíře Alfonse Muchy

V polovině třicátých let o prázdninách využíval  tuto budovu  jako svůj letní ateliér slavný český malíř Alfons Mucha, který do Kyšperka, jak se tehdy Letohrad jmenoval, pravidelně jezdil již od konce dvacátých let. Ve školní budově namaloval v roce 1934 obraz Píseň pro pražský pěvecký spolek Hlahol a v roce 1935 další rozměrné dílo pro město Nymburk.
 
Chcete-li se dozvědět o Muchově vztahu k městu i škole více, navštivte naši školní „Síň Alfonse Muchy“, v níž se také můžete seznámit s reprodukcemi jeho nejvýznamnějších děl vzniklých za pobytu malíře v Kyšperku.

Vznik a vývoj průmyslové školy v Letohradě

Naše průmyslová škola byla otevřena k 1.9.1951 a byla již od počátku umístěna v budově bývalé živnostenské školy. Prostory domova mládeže se nacházely v různých budovách na náměstí. Protože po několika letech prostory školy již výuce nedostačovaly, byla provedena v šedesátých letech menší přístavba. I po ní však neodpovídaly prostory pro výuku a ubytování potřebám doby.
 
Proto od první poloviny sedmdesátých let začala přístavba budovy školy, po jejímž dokončení následovala výstavba dvou budov domova mládeže, tělocvičny, jídelny, venkovních hřišť a dalších prostor. Tato postupná výstavba celého areálu probíhala více než dvě desetiletí. Nyní je školní areál soustředěn na jediném místě na okraji města a splňuje po všech stránkách náročné požadavky na moderní školské zařízení.  Tento vysoký standard materiálního vybavení byl v  roce 2009  ještě zvýrazněn  komplexním zateplením a zásadní rekonstrukcí sociálních zařízení hlavní školní budovy.
 
Po celou dobu studia, přestože název školy se v různých letech obměňoval, byla škola především stavební průmyslovou školou. Tento charakter školy si uchováváme i v současnosti.

Vznik a vývoj odborného učiliště v Letohradě

Vznik Středního odborného učiliště Letohrad se datuje k roku 1951. V tomto roce vedení podniku OEZ Letohrad rozhodlo vybudovat v rámci podniku středisko pracujícího dorostu a k 1.9.1951 zahájit výuku žáků v oborech zámečník, nástrojař, soustružník a elektromechanik. Závod OEZ pro praktickou výuku uvolnil prostory bývalé soukromé firmy Wagner a spol., v Ústecké ulici. Výuka teorie probíhala v letech 1953 – 1954  v prostorách Letohradského zámku. Od roku 1954 se  výuka teorie přestěhovala do budovy bývalé  živnostenské školy v Žamberku. V roce 1953 se učiliště rozšiřuje o prostory pro dílny elektrooborů vybudováním a vybavením  provozu II u Mikysků. Ve školním roce 1955/56 proběhla přístavba dílen pro soustružníky a frézaře a vzniká pět samostatných učeben odborného výcviku. Od školního roku 1957/58 přecházejí střediska pracujících záloh do správy podniků a vzniká Odborné učiliště n. p. OEZ Letohrad. Vyučuje žáky nejen pro svůj podnik, ale i pro další závody, např. MEZ Náchod, Elektrotechnika Hradec Králové, Rudné doly Jeseník, Strojtex Česká Třebová, Orličan Choceň, Tesla Králíky, Papírny Lanškroun a mnoho dalších. K dobrým výsledkům v odborné přípravě žáků výrazně přispívaly i soutěže odborných dovedností, kterých se žáci pravidelně zúčastňovali v rámci krajů, republiky i v rámci elektrotechnického koncernu. 
 
V roce 1978 byla přijata nová koncepce učňovského školství. Odborné učiliště získalo statut střední školy s názvem Střední odborné učiliště. Byla zahájena výuka čtyřletých maturitních studijních oborů:  mechanik  seřizovač a mechanik silnoproudých zařízení. Na základě potřeb regionu vznikl od roku 1991 nový učební obor – mechanik elektronik. Po roce 1991 došlo k dalším změnám v řízení SOU. Byla provedena delimitace SOU od firmy OEZ Letohrad. V letech 1991 – 92 bylo SOU řízeno ministerstvem průmyslu, 1992 – 96 ministerstvem hospodářství a po roce 1996 ministerstvem školství. V letech 1992 – 93 byla v SOU provedena přestavba sociální budovy a v roce 1994 přistavěno druhé poschodí, kde vznikly tři nové dílny a dvě učebny. V roce 1993 se do areálu přestěhovaly dílny elektromechaniků z provozu II ( od Mikysků ) a dílny I. ročníků z areálu OEZ Letohrad. V roce 1994 byla zřízena svářečská škola SOU. Od tohoto roku se učební obory rozšířily i o výuku oboru dámská krejčová, který se zde vyučoval až do roku 2000. V roce 1998 byla přestěhována výuka teorie ze Žamberka do areálu SOU Letohrad.
 
Od roku 2000 došlo ke stabilizaci vyučovaných oborů. V současnosti se u nás vyučují tyto obory:
Tříleté učební s výučním listem – Nástrojař, Strojní mechanik – zámečník, Elektrikář – silnoproud, Elektrikář – slaboproud, Elektromechanik pro zařízení a přístroje.
Večerní nástavbové maturitní studium – Provozní technika, Elektrotechnika.

Vznik PSŠ Letohrad

Od 1.7.2000 došlo ke spojení původně samostatných Střední průmyslové školy Letohrad a Středního odborného učiliště elektrotechnického Letohrad do jednoho zařízení s názvem SPŠ a SOU Letohrad. Rozsah a zaměření výuky se ale po sloučení obou zařízení nijak nezměnily. Dne 1.1.2006  došlo k přejmenování střední průmyslové školy na střední odbornou školu, čímž se název na krátkou dobu změnil na SOŠ a SOU Letohrad, od 1.9.2006  získala obě pracoviště  školy společný název Průmyslová střední škola Letohrad (PSŠ Letohrad).