Více než padesátka studentů napříč 2. – 4. ročníky se ve dnech 5. – 10. října zúčastnila zájezdu do Itálie. Středeční podvečer, kdy jsme se sešli u našeho červeného autobusu na parkovišti před školou se pomalu měnil v noc, během níž jsme měli dost času vyzkoušet nejrůznější možné i nemožné polohy spánku na autobusové sedačce. Dle možností vyspalí či nevyspalí jsme dospěli k první italské zastávce – muzeu automobilky Ferrari v městečku Maranello, které se nachází v bezprostřední blízkosti města Modena. Dle původního plánu výletu jsme měli navštívit i samotnou Modenu, její historické centrum a Muzeum Enza Ferrariho v domě, jejž postavil český architekt Kaplický. Uzávěry a objížďky na území Rakouska ovšem vedly k nutnosti tento plán zredukovat; do samotné Modeny jsme se tentokrát nepodívali – snad příště. Studenti si prohlédli expozici a mnozí též zakoupili firemní suvenýry.
Po pětadvaceti hodinách v autobuse (se zastávkou v Maranellu) jsme ve čtvrtek 6. října večer dospěli do místa ubytování. Kemp se nacházel zhruba sedm kilometrů západně od okraje Říma a náš červený bus nás hned následující den ráno odvezl k metru, odkud jsme vyrazili k naší první prohlídce věčného města.
První den započal návštěvou Vatikánu, jež sestávala z prohlídky chrámu svatého Petra a procházky po svatopetrském náměstí. Tradiční frontu na náměstí jsme zvládli docela dobře a odměnou nám byla unikátní atmosféra v chrámu, Michelangelovy sochy, zejména Pieta, jakož i celkově grandiózní dojem z chrámu i celého Vatikánu. Pocit monumentálnosti se nás opět zmocnil i při návštěvě Pantheonu, k němuž jsme došli kolem papežského Andělského hradu. V Pantheonu prostor a světlo vytvářejí unikátní atmosféru, v našem případě obohacenou i tóny houslí a piana, jelikož tam zrovna probíhala zkouška na jakousi hudební produkci. Pak již následoval přesun na Campo di Fiore, kde jsme si pod sochou Giordana Bruna dali rozchod a rozběhli se objevovat nabídku okolních restauraci. Po obědě nás čekaly slavné fontány, nejdříve Fontána Čtyř řek a pak i slavná fontána di Trevi, kde i přes hustotu davu kolem ní shromážděného, mnozí studenti zvládli vhodit minci a pojistit si tak budoucí římské pobyty. První den v Říme byl zakončen výstupem na Španělské schody pak už jen cestou metrem a autobusem do kempu.
Druhý den v Římě byl ve znamení antiky. Tentokrát jsme se ráno metrem vydali do stanice Colosseo, z níž jsme vystoupili přímo naproti ikonické starověké památce. Prohlídka této vskutku kolosální stavby nám trvala skoro dvě hodiny a poté jsme pěšky vyrazili na Forum Romanum. Procházeli jsme mezi ruinami chrámů, spatřili obrovský Circus Maximus, stanuli v samotném srdci starověkého Říma, na vršku Palatinum. Nakonec jsme kolem slavného Titova vítězného oblouku Forum opustili a vyšli zpět do 21. století. Následoval rozchod na oběd a sraz pod Trajánovým sloupem s výhledem na mohutný památník Viktora Emanuella II. a na Kapitol. Zde se naše skupina po kratší debatě o odpoledních plánech rozdělila. Většina studenů se vydala na cestu metrem a příměstským vlakem k moři, kde si užila slunné odpoledne, a menší skupinka se vydala na Kapitol, kde mimo jiné viděla slavnou sochu vlčice kojící bratry Romula a Rema. Obě skupiny se poté sešly večer v kempu, kde všechny čekala neobvykle krátká noc. Náš přesun do Benátek se měl totiž začít již ve tři hodiny ráno.
Všichni jsme, i přes časně ranní hodinu, zvládni vstát a nepropásnout odjezd (nutno podotknout, že někteří nespali vůbec) a cestu trvající do půl jedenácté dopolední, jsme většinou využili k dospání se v autobuse. Naším cílem ovšem nebyly přímo Benátky, nýbrž Punta Sabbioni, přístav nacházející se proti benátské laguně, odkud jsme vypluli na půlhodinovou plavbu turistickou lodí k náměstí San Marco. Po vylodění se jsme se přes nejslavnější benátské náměstí vydali pěšky k mostu Rialto, jenž je jedním ze symbolů města. Následoval rozchod na Campo San Bartolomeo a studenti i učitelé se opět vydali zkoumat nabídku jídel v okolních restauracích. Po obědě naše benátská procházka pokračovala ke středověkému dřevěnému mostu Ponte dell'Accademia a pak jinou cestou zpět na San Marco. Zde byl opět rozchod a studenti, dle svého zájmu a preferencí, strávili v této atraktivní lokalitě poslední hodinu a půl před odjezdem lodi zpět do Punta Sabbione. Ať už blízkosti slavného chrámu, v uličkách okolo náměstí či v přístavu při pohledu na přijíždějící a odjíždějící gondoly, poslední okamžiky v Benátkách nám rychle uplynuly. Samotná večerní plavba, s vycházejícím měsícem v úplňku na obzoru, pak patřila k nejpůsobivějším momentům celého pobytu.
Nyní nás čekalo již jen posledních zhruba 12 hodin v autobuse, který už jsme bezmála považovali za svůj druhý domov, a byť nás, zhýčkané letními italskými teplotami, rodná česká zem uvítala velmi chladným říjnovým ránem, všichni jsme se opět na parkovišti před školou rozloučili s pocitem dobře strávených a přínosných pěti dnů.
